Předem upozorňuji, že nejsem zrovna velikým vyznavačem (natož nějakým znalcem) emo, hard a jiných corových záležitostí. Toho večera jsem se však - navzdory značné únavě - do Yachtu celkem těšil. Hlavním lákadlem pro mne byli THEMA 11 – přeci jen, neexistuje mnoho tuzemských kapel, které dokáží kvalitně zkloubit agresivitu s emocionalitou, výbušnost s naléhavostí a temntotu s hardcorovým nasazením.

Avizovaný začátek je posunut asi o hodinu (tradičně), za tu dobu se však alespoň Yacht Club stíhá velice dobře zaplnit (také tradičně). V sále se setmělo, v doprovodu jakéhosi ambientního intra nastupují dva řvouni, kytarista se sympatickým tričkem ROTTEN SOUND i skutečně nadprůměrně důrazný bicmen a hned od počátku kapela zahajuje drcení publika svým špinavým, temným (emo)corem, tvořeným mohutnými kytarovými stěnami, vypjatým křikem a čas od času také výklepem, za který by se nemusela stydět leckterá grindcorová sebranka. Hradečáky jsem již poměrně dlouho neviděl a z jejich vystoupení mám takový pocit, že se dost přitvrdilo (ale zároveň i přitemnilo) a navzdory občasným sypačkám by se dalo říci, že na pódium vylezla inkarnace nějakých starších CULT OF LUNA (pokud tedy přimhouříme obě oči). Skutečně, nadprůměrně dlouhé skladby oplývající výraznou emocionalitou, musely strhnout věšinu přítomných. Oproti zmíněným Švédům sice kapela rezignuje na nějaké uklidňující pasáže (posluchač si tak odpočine jedině mezi ambientními, ruchovými vsuvkami mezi jednotlivými skladbami), přesto však všudypřítomná temná atmosféra navozuje podobně jako v jejich případě pocit určité stísněnosti. THEMA 11 tedy svým pojetím nabízejí královskou porci syrové, neurvalé muziky jak těm, kteří si chtějí na koncertě zadovádět, tak i těm hloubavějším, kteří se raději nechají unést na vysoce emocionální vlně neznámo kam. Skvělé vystoupení, které publikum náležitě oceňuje a doslova si vynucuje i přídavek.

Kanadští THE GREY byli velkou neznámou pro mne (nepočítám-li minimum ukázek na jejich webu) a soudě podle úbytku posluchačstva i pro některé další. Nutno říci, že měli celkem ztíženou pozici. THEMA 11 totiž nasadili laťku poměrně vysoko, což koneckonců přiznaly i hlavní hvězdy večera. Oproti „předkapele“ Kanaďané sázejí na zcela něco jiného. Skladby jsou kratší, spíše veselejší, melodičtější a přes určitou komplikovanost i poměrně skočné. Bohužel, jejich emocore (či spíše postcore) nevynikl asi natolik, nakolik by měl – pakliže měla THEMA 11 velice dobrý zvuk (alespoň za situace, která v maličkém Yachtu panuje – tzn., že i když stojíte v povzdálí u zvukaře, máte hlavu prakticky hned u reproduktorů), THE GREY na tom byli o poznání hůře. Kapela byla skutečně hodně nahlas, tudíž jakékoliv pokusy o naléhavost byly z její strany spíše marné. Navzdory faktu, že se muzikantům nedá upřít snaha o určitou (v rámci daného stylu) komplikovanost, nepůsobilo jejich vystoupení nikterak sterilně – punkrocková energie (a koneckonců nejen energie), kterou muzikanti vyzařují, tomu zabraňuje. U mne osobně se sice místy dostavoval lehčí pocit nudy, ale rozhodně se nedá hovořit o tom, že by THE GREY své vystoupení nějak odflákli (na druhou stranu bylo po jejich vystoupení jasně patrné, kdo byl králem úterního večera).

V každém případě ale při závěrečném zúčtování převládla (navzdory přehulenému zvuku u Kanaďanů) pohoda a spokojenost a už teď jsem zvědav, co v pondělí v kultovním brněnském klubu předvedou AKIMBO. Určitě se je na co těšit.